S citama na těchto řádkách se nevejdu!

Sedíš na zemi "pane můj".
Tak zakřič na mě: "Sakra stůj!"
Zastav mě ve dveřích, než odejdu!
S citama na těchto řádkách se nevejdu!
Ta láska nebolí jen, já poznala i štěstí,
jak na podzim padá listí,
tak z očí mi spadla páska,
a já tak poznala, jak dokáže být i krásná láska!

Je to i zmatek můj,
když toužím, aby den můj byl i Tvůj.
Ulehat vedle Tebe, je přáním mého každého večera,
to abych nikdy snad ani nebrečela...
"Možná jsi slzou v mých očích"
a já ztrácím tě, když brečím!

Já ztratila bych tak lásku ... Tebe,
tím zničila bych a zahubila jen sebe!
Bolí mě srdce, hlava, duše i ruka,
s láskou poznávám já jen samá muka!

Srdce bolí mě láskou k Tobě,
duše ta touží patřit jen Tobě!
Hlava stále myslí jen na Tebe
a ruka ta píše verše jen pro Tebe!

Nedokážu být já sama sebou,
jsem posedlá jenom Tebou!
Bez Tebe žít nechci a nemůžu už!
Ty praví pro mě jsi totiž muž!

Svět kolem sebe nevnímám,
jen na tebe myslím, když usínám!
Poradíte mi můj pane... "Ty líp znáš sám sebe,
tak jak říct já mám, že miluju Tebe?"
Já nechci se Tobě směšná zdát,
a nechci se Tě ani vzdát!

Znamenáš pro mě lásku, něhu a veškerý můj cit.
Však i Ty už znáš tenhle pocit!
Znát přání Tvé i bolest Tvou,
Ty zachráníš tak duši mou!

Ty veliký jsi můj sen,
bez Tebe týdnem je můj den!
Toužím po doteku Tvém, po Tvém polibku i Tvé lásce...,
i když tak podléhám možná nesmyslné sázce...

Být tak Tvou kráskou,
obdarovaná Tvojí láskou...
Nechci, jen plakat a snít,
já opravdu chci jen Tebe mít!