Poem

Prsty se mazlí s klávesy piána,
píseň co slyším není mi neznámá.
Fibichův Poem zaznívá tmou,
přináší vzpomínky na lásku tvou.

Čas růží a hořkost pelyňku,
někdy nestojí ani za vzpomínku.
Život utíká, sny v dáli mizí,
trochu to zavání nostalgií.

V zákoutí života často se ztrácíme,
možná se zbytečně, a hloupě trápíme.
Ty těžké chvíle však vymizí s tmou,
když hledáš mou ruku a já zas tvou.

Tak jako před lety ve svatební den,
jsem znovu princezna, tys mým princem.
Plamínek lásky se rozhořel žárem,
když Fibichův Poem dozníval sálem.