Odsouzenec

Horkým dechem vášně rozdmýchám žár výhně,
ať v ní do běla rozžhaveno tvoje tělo svítí,
bušením srdce ze snů vykovám líbezné písně
a pochytám chomáče jisker do pavoučích sítí.

Perlíkem touhy –úder po úderu
vytvaruji naši lásku do podoby pevných pout,
pout ocelových, co nás navždy spojit mají,
ohlušen ranami,oslepen ohněm, nepřestávám kout ...

Realitě šedosti vesmírem, ač nevnímám to, vzdaluji se,
omámen přeludem potácím se s výrazem v tváři opilým,
pak prudce zakalím lásku v proudu tvé horké krve
a mečem vykovaným z ní sám sebe popravím.
.