Tužba muže, co srdce má z ledu

Jsem takový jaký jsem,
jsem hnán úlisným osudem.
Pod nohy mi klacky hází,
pořád,.. pořád mi něco schází.

Potřebuji lásku, něžné dotyky,
proč jsem sakra tak nelidský?
Kdo za to může? Osud snad?
Ne, to já jsem se měl lépe ohlídat.

Vždy, když si ke mně vzhlédla a usmála se,
rozplýval jsem se v tvé osobité kráse.
Vždy, když jsi mé jméno ze svých úst vypustila,
aktivovala se bomba uvnitř mého těla.

Chci tě cítit, chci tě mít,
může se to někdy podařit?
Chci tě jemně políbit,
jen po líčku tě pohladit.

Toužím držet tvou dlaň v té svojí,
ta tužba je pro mě utrpení.
Toužím vídat tě každý den,
to je ale ten, nejbláznivější sen..

Kdybych ti srdce nezlomil,
byl bych se snad i pokusil.
Pokusil bych se o tebe,
abych potěšil sám sebe.

Já však vím, že u tebe jsem kapitola uzavřená,
hnusná, bolavá a zaprášená.
Proto s chladem a odporem k tobě přistupuji,
ikdyž vím, že se svou láskou, jsem teď v boji.