Proč?

Vzhížím k nebi ležíc v temném stínu,
a stále si neuvědomuju vinu.

V tu chvíli pocítil sem bolest ramene,
více však, bolí srdce ZLOMENÉ.

Ona byla někdo, o koho opřít jsem se mohl
někdo, komu vždy rád jsem pomohl.

Byla vyjímečná jako kapka v nejsušší poušti
ale tohle, to se neodpouští.

Nesnesu ten pocit že BUDU bez ní
dnes, možná zítra to slovo zazní...

PROMIŇ poví tiše a nesměle,
ach já již jiného mám ráda přítele.

Nahnu se k jejímu uchu a v absolutním tichu šeptnu,
PROČ má lásko, můj drahoušku děláš tohle mému duchu.

Lapala po dechu neměla slov,
já říkám jí tónem chladným jak kov,
........................................................prosííííím o radu nevím co dát tady na ten pomyslný konec to bude tím že příběh je zcela fiktivní :) prosíím hoďte to do komentů nebo vzkazem jsem tu novej neznám možnosti komunikace tady :) díky předem