Kaluž krve a slz

Kaluž krve a slz

Byla jeho princezna a víla,
žila tiše svůj život,
nechyběla jísíla,
nedělala si nic z náhod.
S večerem usínala,
sny kouzelné mívala.
Odcházela tak do svého světa,
byla to ta nejhezčí meta.
Šeptával jí do ucha:
neprožijem žádný muka,
miluji tě.
Jak dvě čarovné nitě.
Spojili dva konce.

Teď bloudí,
sny jen krouží,
sama sebe soudí,
oči se jí mlží.
Srdce rozkradl,
na kusy roztrhal,
podmínky nekladl,
na nic se nezeptal.
Nerozumí, nechápe
děvče pláčem rozváté.

Toužila jen s ním být,
nechtěla jejich lásku ubít.
Noci v samotě,
oddala se temnotě.
Ze spánku výkřiky,
chybí jí doteky.
Našel si útočiště,
zanechal prázdné bojiště.
V čem je lepší?
Ptá se, ptá.
Je snad hezčí?
Dál a dál.
Jeho rty mlčí.
Zamrzly snad.
Bojí se kočí.
Jak zbytečný je to snad.
Čas plyne,
její duše hyne.
Ztratil se úžas.
Světlo tmou je zas,
přestala již věřit,
svůj štíhlý pas
nechtěla nikomu svěřit.

Motýl,
jemuž polámali křídla.
Květy,
které nevonní.
Láska,
která zabolí.
Bodák,
jenž k smrti bodne.
Padák,
který nerozepne.
Louže,
do které nedopadne.

Byla anděl, plakala.
Zakopla a upadla.
Kdo jí teď pomůže?
Nikdo ji nezvedne.
Poslední ton, melodie.
Už není to podzimní melancholie.
Její stín bloumá po nocích.
Budí se, našlapuje ve krocích.
Dohrála píseň,
Zbyla jen tíseň.
Srdce buší.
Stěny hlušší.
Temný den.
Amen.

Usnula, žije svůj sen,
který nezmění se v den.
Odpusť mi,
říká jí,
odpusť mi,
líbá ji.
Toužím být ten,
kdo spánek změní v den.
Další šance-naše spása.
Uvidíš, bude to krása.
Nepochopitelná změna,
kéž by jen byla bděná.
Vidí ho všude.
Nebude již hůře.
Čeká na svého prince.
Nebojí se konce.

Probuzení ,
noc je v plné kráse,
odhalení,
srdce krvácí, zád se.
Zrcadlo,
co jí to jen popadlo.
Řasenka, uměla krása.
Bere hřeben,
venku hřmí a blýská se,
bdí, stýská se.
Jiný člověk,
lepší ona.
Nepřišla zpověď,
černá spona.
Šaty ke kolenům
oblékla si.
Ke svým údivům
vzpomněla si.
Ten obraz nikdo nesmaže,
svedena a podvedena,
kdo tohle dokáže?
Ten, kdo využil
a opustil.
K čemu všechno, když
nemá jeho.
Venku fouká, padla mříž,
chybí tělo,
křič,
jen křič.

Závrať.
Strach.
Bolest.
Odvaha.
Panika.
Kontrast.
Konec.

Láhev vodky-
lehký únik.
Láhev vodky-
nezná údiv.
První doušek-
slzy tečou.
Druhý doušek-
hvězdy pláčou.

Jak lehké je ve tmě se ztratit?
Proč a za co stále platit?
Zvedá hlavu,
mizí v davu
stínů a pánů nikoho.
Nakrmit chce rozrušení.
Zavírá oči,
okno otevřený
láká
a svět se točí.

Láhev padá z dlaní,
Už je jí jasné, že nikdy nebude jeho paní.
Pláče, křičí, upadá-
stejně jako když kytka uvadá.
Není již kam se vydat.
Není již ke komu se přidat.

Vítr vpletl se jí do vlasů,
ona rázem plna úžasu,
jde přímo k oknu.
Kapky deště touží,
její srdce jen se souží,
déšť a slzy
jedna řeka
konec přijde brzy,
opuštěna a sražena.

Bídná duše si
přála létat.
Do okna stoupla si.
Přála si létat.

Kaluž barví se krví.
Plna neviditelných slzí.