Hlas tvé duše

"Ó, jak tě miluji, lásko má jediná,
úžasná, milá, má krásná vílo"
(už se jen těším, jak tvá svíce zhasíná,
přeji si, aby už po tobě bylo)

"Ne, to jsem nemyslel,
špatně sis to vyložila"
(nesmí vidět, co jsem vymyslel,
jinak by mě opustila)

(Víte, jak je trapné v patnácti nikoho nemít?
Tahle naivka se mi dost hodí.
Stačí pár slov, její odpor zlomit
a zobe z ruky, do mě vůbec nevidí)

(Zatloukat, zatloukat, ona to nepozná,
dost dlouho věřila těm jednoduchým lžím.
Konec? Fajn, tak mě pozná,
klidně jí to vypovím.)

(Tohle si nečekala, co?
No ne, tys mi fakt věřila?
Asi to s tebou dělá něco,
cos dříve asi netušila.)

Konečně slyším zpěv tvé duše,
jak naivně jsem věřila těm krásným lžím,
jak nabrnknul sis mě jednoduše,
příště už nebudu tak blbá, dík, že to vím.