Lesní romance IV. část

NE, nesmíte to po mě chtít
Navěky ve stínech mám žít
Mohlo by vám to moc ublížit,
Tvář mou zohavenou spatřit.

Ukažte se prosím, pane.
Ať se stane, co se stane
Všechny ty věty vyřčené
Pomohla duši ztrýzněné

Jak si přejete paní
Varoval jsem dosti
Spatříte to zjevení
Existenci marnosti

Vstoupil do světla luny
Děs zaplál v očích panny
Křik zněl na všechny strany
Zmizel, pryč od princezny.

Pak v temném lese řval
Bolestí i touhou.
Proč přišla, kdo jí zval,
krásu hloupou.

Lásku v něm probudila
Jenže co čekat, od netvora
Jeho tělo rozechvěla,
Jak sám anděl, sešla shora

Tak nestalo se po dlouhá léta
Zastesklo se, slza slaná stéká
Na ten den čekal snad staletí
Kdy konečně pomine prokletí