Čím vším chtěl bych být

Měsícem, který bez šatů tě stříbrem laská na loži,
hvězdou, cudně toužící tvou zakrýt největší nahotu,
Sluncem, škádlivě lechtajíce tě svítáním na kůži,
meteorem, jež zčechrá ti vlasy při každém průletu.

Ovzduším, které se tvým velikým roztoužením chvěje,
vodou, která laškovně tě mazlí vždy po milování,
ohněm, co zevnitř smyslné tvoje tělo pálí a hřeje,
zemí, která slouží tvým štíhlým nožkám k tancování.

Větrem, co něžně ochlazuje ti tváře rozpálené,
deštěm, který vždy prší štěstí na hebkou tvoji kůži,
duhou, ve které by slušelo ti mít tělo zahalené,
polární září, jež jiskrně rozsvěcuje tvoje oči.

Motýlem, který po křivkách tvé postavy lehce splývá,
včelou, sbírající pel z tvých snad nekonečně dlouhých řas,
opeřencem, co ti ve větvích milostné trylky zpívá,
dravcem, jenž bedlivě ochrání tě před nebezpečím včas.

Vášní, která tak mučivě spaluje tvoje nitro,
rozkoší, jež stravuje tě a útrobami zmítá,
ďáblem, ponoukajícím tvoje smysly, než přijde jitro,
andělem, co tvé sny celou noc rozpustilé hlídá.

Ale i časem, se kterým budou přibývat ti vrásky,
a osudem, který nejedno zlé překvapení skrývá,
mužem milovaným, který s tebou vždycky je tak šťastný,
a chce být až do smrti, jak v pohádkách to bývá.