Tanec v bílém závoji

Já nevím,jestli tu dál mám být,
já nevím,jestli tu s vámi mám dál žít,
já nevím,co mám od života chtít?
Já jen vím,že mám brzy zemřít.
Jen jeden pocit,ještě dnes chci zažít,
dát si lajnu a něco začít.
Svý nářadí pevně do ruky si vzít,
a krásný pocit z toho mít,
bílý prášek si do nosu dát,
a v tu ránu se na celý život vykašlat.
Zorničky se mi rozšíří,
pervitin do krve si to namíří,
je to úžasný pocit,
připadám si jako královna-která touží po moci,
najednou jsem všemi oblíbená,
mé srdce spí nejsem zranitelná,
mám ukázkové kruhy pod očima,
jsem vodopád,jsem město Hirošima.
Parádně se s pikem hubne,
mé tělo už pomalu stydne,
jen jedenkrát,už naposled,
sjedu lajnu a mé tělo bude chladný led,
srdce mi přestane bít,
a já nedýchám,přestávám žít,
jsem zoufalá,za kým mám jít???
Nikdo mě nemiluje,
ten pravý pro mě neexistuje,
mé srdce nenašlo pravou lásku,
dobrovolně dávám svůj život v sázku,
mé srdce zná jen zklamání,
už nerozumím žádnému vnímání,
už nemám sílu věřit,že mě bude mít někdo rád,
už brzy budu navěky spát,
zachrání mě,jen pravá láska a ta nepřichází,
tak sbohem bratříčku,
a nebuď smutný nikdo nevyléčí mou utrápenou dušičku.
Už usínám,
už umírám.
Ach...jsem svobodná nic mé srdce nebolí,
Už jej nikdo nikdy nezlomí.
Nechte mě spát,já nechci žít,
nechte mě v klidu odejít,
nechte mě zemřít,
nechte mě spát.
Cítím se štastná,bratříčku můj já..... .