Lásko, neplakej!

"Proč pláčeš?" ptám se tě.
A ty v mé větě slyšíš ironii.
Já však jsem smutná.
Hladím tě po tváři.
Slzy ti tečou.
A já říkám: "Lásko, neplakej!"

Čas běží...

Ty nemluvíš. Jen pláčeš
a mě to rve srdce.
Vím, že jsem Ti ublížila,
ale chci, aby jsi mi odpustil.
"Lásko, neplakej!" šeptám znovu
do ticha.

Čas běží...

Chtěla bych ho zastavit,
třeba by jsi přestal plakat.

Čas však dále běží...

a já tě znovu prosím......."Lásko, neplakej!"