Mazlíček...

Nevím,
co mám dále bez tebe dělat,
vždy´t světlem jsi mého života,
i kdybych sebevíce chtěla,
nikomu jinému nemohla bych život svůj takhle věnovat.

Jsi princem mým,
co srdce své jsem mu dala,
dál já o tobě sním,
i když jsem pak bláhová a malá,
jen s tebou chci být,
to vím.

Tobě patří mé myšlenky,
kterých já nemálo mám,
tobě v nocích chci zpívat,
nechci, bys usínal sám.

Lásko,
tebe bych chtěla hýčkat, hladit, líbat,
vždy´t jen s tebou můj svět je mi milý,
tvé sny a žití, chtěla bych hlídat,
jen ty jsi ten, z koho mé tělo šílí.

Proč vlastně,
mám ti báseň tady psát,
vždyť ty jediný to stejně dobře víš,
že vedle tebe chtěla bych usínat a spát,
s tebou že nesla bych hříchů kříž.

Ty,
lásko má,
jen ty mi za to stojíš,
bych tobě dala ústa svá,
jen ty je krásně spojíš,
ty umíš je milovat a o ně krásně dbát.

Ty,
dokážeš mě milovat,
a při tom mě dobře znáš,
tobě,
tozhodla jsem se, své srdce,
lásku,
život darovat,
tak je ber, tady je máš.

Mazlíčku,
jen tebe já mám ráda,
ty jsi to nejvzácnější,
člověk má rád ve svém milovaném kamaráda,
a s tebou právě, jsem já nejš´tastnější...