Sabuška

V životě vždy příjde velké štěstí,vetšinou bohužel následováno chmurnou události.
A jako každý i ja sem byl ten připad,kdy láska mě oslepila a postavila před jedoucí vlak.
Chlapi nepláčou říká se pořad,tak proč ten přival slz.Můj život je jen špatně napsaný román.
Co dělal sem špatně,nejspiš nic,Konečně omrzela me hra na boxovaci mič,řekl jsem už dost půjdu pryč
U dveří se zastavil pohledl ven a na místě se otočil,
A jako nejvetší idiot se vrátil!

Uběhl rok lží,ale já pořád věřil že se vše napraví,Nestalo se nic,teď to možná zní už jako kýč.Já važně chtěl někam pryč.
Když nevím po jaké cestě jít,udělám si vlastní.
Procházku do duše me vlatní.Démoní ztrachu číhali v zakoutí.Radili mi směšně neopouštěj ji.
Vtom se rozzařilo nebe,sestoupil anděl,co rude vlasy měl.Démony sebral a uletěl.
Nevěřil jsem vlastním očím,já na tyhle bytosti neveřím.

Po prvním setkani s ní říkal sem si neblbni.Zájem nejeví a srdce se jen tak nezhojí!
Ukazala mi že záleží mi na ní,I když zvlaštním zpusobem,no jak jinak žarlivostí.
Choval jsem se jako blb,dutý jako dub,Uražený obličej to teď vážně letí,nepodíva se po nikom jiném a hned po tobě skočí.Jenže ona mohla si vybýrat a to nejen podle očí,je to holka važně kus tak co by dělala semnou to mě dřív snad přejede autobus.
Slečen mohl sem mit dost,jenže ztrach že to bude jen lež a podvod.

Sebrala mě ze země a uschovala lic.Doprdele lidi ona ukazala ze vi vic!Kdyz usmala se na mě.Třasl jsem se jako list.
List co v bouři se houpe na tenké šňůrce.
Ona rozbila me srdce!Na tisíc malých kousků,ja říkal si proč mi to dělá!
Až čas ukázal mi že kazdý střípek štěstím naplní vyleštií laskou a zas vratí.
Žil jsem až moc minulostí,až moc dlouho sem se opíjel nenávistí.já nechal si duší nahlodat bolestí,ona se však nebala ponořila se a všechnu bolest vytáhla.

Sama měla těžkí žití,trápili jí do morku kostí.Neměl jsem lehký ůkol.Po tom co pro mě udělala byl to jenom mého srdce vypětí vrchol.Stal sem na vrcholu skály a plakal slzy štěstí tak prijemě hřejí!Kvůli ní splnil bych jaky koli ůkol.
Věděl jsem ze nejen ja jsem zhrzený čarodějkou laskou ale díky ní stal se ze mě bojovník.
Válka s jejím smutkem byla epická,jak může svět trestat tak hodného člověka?
Boj ustal,tma se rozplinula a ja jí uviděl když přišla.Jeji vlasy vlali odu štěstí a ja věděl ze bylo učiněno za dosti.

Ješte teď si pamatuji den,kdy z nebe sneslo se listí,a ja věděl že jsem si jistý!Pristopil bliže a nesměle se tázal,Srdce své s ní provázal!
Ona ukázala mi pro co stojí žít ze i s maličkostmi za ní mužu jit.
Oporou mi byla dál,když řekla miluji tě ja myslel ze sem snad spal.
Pokud sem snil sním snad doteď,Každý den se těším na její letmi polibek.
Vděčím ji za vše a kdo si říka že láska není tak ten ať mě ani neštve!

Díky ní sem uvěřil že má cenu jít dál,ne že bych si něco udělal.
Díky ní se stal můj život dokonalostí!
Miluji tě Sabusku čím dál tím vic a tuhle báseň budu křičet z plných plic!
Jsi muj život tak pojd ho žít!!