Azurový pergamen

Točím se ve víru svého rozpoložení,
Nechávám víno v ústech se rozplývat
A začínám si připadat jako v obležení
Těch, kteří touží.

Kdo jsme, abychom lámali
Srdce lidí i bytostí z cizích světů,
Tak jako již od počátku věků?

Na kousku pergamenu od egyptských královen
Mám namalovaný azurový sen
A na lístku z orchideje
Pluji krajinami nekonečného děje.

Vlákna duší čekají na spojení,
Která přeťal Amor svým šípem
A vlaky odjíždí nepravou kolejí
Do tmavých prázdných doků.

Ach přátelé,
Netvařte se vesele,
Když jste vlastně smutní
A běžte za svou láskou,
Místo mne.