Konec her

Láska je mocnější než zapomění,
ale bolesti se člověk neubrání,
a tu kterou v srdci mám,
si nehraje na schovávání,
pochopení které hledám,
jsem u tebe našla,
ale nechápu proč naše svíce zhasla.
Stalo se to náhle,
myslela jsem že je to hra
kterou za sebe každý hraje,
náš vztah byl však jak rozlomená kra.
Je to osud že musm trpět,
jako uvadající květ,
je to osud že se musím topit v bolesti,
jako vrah plný hořkosti.
Miluji Tě i nenávidím,
láskou ktobě se asi zblázním,
nechápu...snad to tak mělo být,
chtěl jsi snad mé srdce zabít?!
Dala jsem ti slib,
po třetí a dost,
teď cítím k tobě zlost,
zapřísáhla jsem na to nejdražší,
na toho kdo je mi nejbližší.
Nepros, není to tvůj styl,
jen náš syn mi po tobě zbyl.
Je to jediné co na světě mám,
lásku tvou už nehledám,
ztratila se asi někde v mlze,
a ty objímáš "nějakou" drze.
Přede mnou muchluješ se s jinou,
ať vaše životy navždy proklety jsou.

Proč cítíme lásku k nepravému,
a věříme bláznům?
Proč nekráčíme k vyvolenému
a srdce dáváme bláznům?

Láska si však nevybírá,
je to dáma neúprosná.