Srdcová sedma

Jsem bez víry
jsem prázdná jako ten pohár vína jehož by ses nikdy konečkem prstu nedotknul.
Proč se mi zvedá žaludek
z pocitu že až se ráno probudim
bude mě svírat pocit,že tady nejseš se mnou.
Ikdyž kilometry ode mě.
Budeš sám nebo s ní?
A já sama.
S nikým.

Nikdy by mě nenapadlo že city takhle bolí.
Asi o tom láska je.
Trpíš pro něj či pro ní.
A žiješ z vteřin
co tak rychle utečou.
Ale všechny pochyby hojí.

Asi to byla moje špatná povaha.
Kdy nesnášim čekání.
Kdy mě každá ta minuta bez tebe mučí víc než si dovedeš představit.
A že jsem byla moc spontání.Moc upřímná.Asi moc svá.
Tys ty nedostatky nedokázal přejít.
Jako já nedokázala přejít ty tvé.

Zamilovanost je nemoc.
Berou se na ní léky.
Pochyby.Zklamání.Slzy a vztek.

A ikdyž seš pro mě moc důležitej na to abych ti to vůbec kdy řekla.
Ve snaze zabránit tomu že tě ztratím.
Víš to sám moc dobře.
...jak jsou moje slzy slaný.

Ukázat mi lásku.
Jo to se ti chlapče povedlo.
Děkuji ti a taky proklínám.
Kdo myslíš že někdy nahradí to cos dělal ty?
Anděl?Dáběl?
Těžko tys to dělal sám od sebe.
A takovejch dneska moc není.

Jenže já bohužel vidím.
Skrz slzy a smutek.
Že mě ničíš a snad že ničim i já tebe.
A o tom zase láska není.
Rozdali nám špatný karty.
Máš snad srdcovou sedmičku kterou mě vrátíš do hry?