Dotek po doteku

Až měsíc spadne za mraky
a noc se bude ptát,
kdo dneska přijde do mých snů,
zmizí má touha smát.

To, Ty jsi moje potěšení,
však daleko si a nikdo není,
kdo pohladil by duši mou
a byl mi v nouzi oporou.

Dotek po doteku touží,
tak proč se lásko nevracíš,
proč občas jen v mým snech,
potajmu ke mě se obracíš?

Proč ruka Tvá nehladí mojí,
proč rty Tvé nelíbaj moje,
proč život nás dva pořád dvojí,
proč nemůžu být na chvilku Tvoje?

Scházíš mi lásko i stesk je nakonec hezký
a bez Tebe jej nezměním,
sem pořád s Tebou cítíš to taky,
každou noc s Tebou svůj sen sním.