Lásce

Ztracení,
ač byl to dotek jiných světů
na Zemi,
v zimě podobáš se létu
čekáme po cestách, nazí a prokřehlí
lásko, přijď zase k nám
vždyť nejsme lidé zlí.

Tvá svatá náruč, očí žár
plodů zralých, sladkých, dej jim tvar
všechno bude náhle jasné
s Tebou, nadpozemsky krásné.

Co přát si,
vždyť stěstí ty máš na rozdání
kouzelná dnes, napověz
bereš květy do svých dlaní
hvězdy Ti poví zvěst
kudy jít a všechny ze Tvých cest
k našim drahám snad se kloní
jako Myrtha smyslům voní.

Kajícný hříšník ruce zvedá
mává, prosí, spát se nedá
jedno vím, jsi vším
nadějí, matkou, přístřeším
ve Tvém srdci slunce dní
čekání, kéž poslední.

Kráso líbeznosti tónů
do Tebe chci jít jak domů
lidským srdcím chci Tě dát
zůstaň lásko, napořád.