Přesýpací hodiny

Na tvé dlani hrstka písku,
vítr z ní zrníčka sfoukává,
v duši stále cítím ostrou výtku,
chladne nám láska, v koutě stát
zůstává.

Ach, co změnilo se dnes, co změnilo se včera ?
Dny, co šly spát – chlad objímá.
Prázdná tak zůstává naší lásky sféra,
jak chodba klášterní v šerosvit oděná.

To tekoucí písky nadýchnout se nedovolí,
v nich pomalu utápí se cit a žal,
co bylo krásné, po chvíli už není,
jen duny písečné v hodinách se přesýpají dál.