Zahalená

V nedopitém šálku
nalezém své snění
z vůně jarních vánků
cítím srdce chvění.

V nezažité chvíli
otvírám svou duši
těm, co již tu byli
těm, co teprv tuší.

V nekončícím štěstí
zamykám své touhy
v letním náhlém dešti
na okamžik pouhý

procitnu v tvém snění
uslyším tvé ano
a po tom, co již není
zbyde kruté ráno.