Obraz

Malovala jsem si krásný obraz,
obraz našeho přátelství, lásky posléze.
Vypadal jak sám krásy odraz,
jak svítání v mlze.

Však z mlhy se náhle stal
prudký déšť mých slz slaných,
který barvy promíchal
do obrazců nelibých.

Stal se z toho velký flek,
to vypadá jak tvůj stín,
tomu vděčím za úlek,
tomu a tvým krásným lžím.

Krásné? Ano, tenkrát byly,
viděla jsem černobíle,
však dneska se vybarvily,
kde je konec "krásné víle".

Snažím se ten obraz spálit,
nejde to, je od slz mokrý.
Jednou se mi ho však podaří zničit
a budu mít sílu kreslit nový.

/ovšem už navěky bez TEBE/