Divná hudba

Dejte mi, houslaři, dejte mi housle,
ať na ně mohu vyhrát svůj život,
můj projev bude zoufalý, jako má duše,
dostane vás do náhlých mrákot.

Zdá se vám to falešné?
To není mnou, pouze opisuji
příběh mé důvěry bezhlavé,
jeho faleš líp vyjádřím na hoboji.

Půjčte mi harfu, to bude správná hudba,
pomalu na ni vydrnkám své zvláštní chápání,
zde zazní varhany, harmonika i tuba –
– je to píseň velikého zklamání.

Zlomená důvěra kulhavě doprovází na bubny,
mé tiché vzlyky, náhražka to zpěvu,
pak se však objeví něco, co zpřetrhá nám struny
– zemřelo srdce, složte ho do hrobu.