blíženec a vodnářka

Dívka s pohledem zasněným,kouká někam do dáli. Koho nebo co asi hledá?
Má pleť bílou jak padlý sníh, tvář anděla.
Proč stále hledá někoho,kdo by jí pozuměl? Už pomalu ztrácí naději,je tak sama.
Jen ze svými sny,jen v nich potkává muže bez tváře a ten jí dává sílu vstát a jít dál.
Má stejné sny,jako ona. Snad ho jednou potká...
Chlapec s vlasy barvy havranů, tmavé hluboké oči a na rtech jen smích.
Trápil se pro lásku, zešel s cesty.
V drogách hledal zapomění,proč nemůže být šťastný?
Má pocit,že mu nikdo nerozumí,nechápe ho.
Dívka opět kouká do prázdna,ponořená do svých snů.
najednou jí někdo probudí, hlas který ještě nikdy neslyšela.
Chlapec spěchá domů,vidí anděla nebo se mu to zdá. Bojí se promluvit,aby se nerozplynul.
Jejich pohledy se střetnou,snad oba sní. Vše kolem přestalo existovat.Oba slyší znít jemný tón,který se pomalu ztrácí v jejich srdcích.
Pomalu se mezi nimi rodí přátelství a nebo možná něco víc?
Oba mají pocit,že jim konečně někdo rozumí. Jeho srdce bolavý se pomalu hojí, muž z jejich snů má konečně tvář. Kdo ví,jak tohle bude dál?
Jednou takhle večer sedí a do očí si hledí. Chytí jí za ruku a jdou spolu ven,nevinné povídáni pár krásných úsměvů. Vrací se dovnitř.V tom jí chytne kolem pasu a začne líbat,pak odtrhne a řekne,že nemůže.Ona však rozechvělá přitáhne ho za ruku zpět a políbí. Má pocit,že jí srdce vyskočí z hrudi. tu noc se pomilují,za svitu měsíce. Bdí nad těmi dvěma milenci,jako jejich ochránce.
Druhý den oba chodí,jako omámení.Jsou snad zamilovaní?
Copak to jde,ona má přítele. Srdce je oba bolí.Už nikdy více nesmí. Ale osud tomu chce jinak,znovu se pomilují.On jí city vyzná, ona též.Jejich láska však je zakázaná. Jak tohle dopadne??