Zklamání
Zklamání
Chvojím mlčení přikrytý hrob našeho křehkého vztahu,
vydatně zaléván chladnými slzami listopadového deště,
zahříván jen ligotavým světlem plamínku hřbitovní svíčky,
připomíná hvězdám roztroušeným po noční obloze,
že jsme tu byli.
Snad vnímali jsme jeden druhého – kdo z nás byl danajský dar?
Kdo zas jen pouhý blázen a snílek,
co dotknout se chtěl letmo nebetyčných výšek?
Však chyběla slova, čas kráčel kolem nevšímavě dál
a jediný divák v hledišti života se dlouze škodolibě smál -
že jsme tu byli.
Prázdný pohled, prázdná dlaň a prázdno v duši – tak voní zklamání,
ani snad tolik nebolí to – jen jednomu najednou všechno přijde líto,
byli jsme tu nebo nebyli ?
vydatně zaléván chladnými slzami listopadového deště,
zahříván jen ligotavým světlem plamínku hřbitovní svíčky,
připomíná hvězdám roztroušeným po noční obloze,
že jsme tu byli.
Snad vnímali jsme jeden druhého – kdo z nás byl danajský dar?
Kdo zas jen pouhý blázen a snílek,
co dotknout se chtěl letmo nebetyčných výšek?
Však chyběla slova, čas kráčel kolem nevšímavě dál
a jediný divák v hledišti života se dlouze škodolibě smál -
že jsme tu byli.
Prázdný pohled, prázdná dlaň a prázdno v duši – tak voní zklamání,
ani snad tolik nebolí to – jen jednomu najednou všechno přijde líto,
byli jsme tu nebo nebyli ?
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Už první dvě slova v úvodu mi dala tušení neodcházet a dočíst do konce... Krásné i bolavé střípky, které umí nést jen život sám...
08.01.2010 10:20:00 | labuť
ač se mi nechtělo, díky své lenosti, začít se do tvých dlouhých řádků, teď nelituju.
08.01.2010 09:53:00 | René Vulkán
líbí se mi
zaujalo mě "chvojím mlčení"
a ta poslední věta mi připomněla píseň od Nerezu a Navarové - Do posledního dechu
08.01.2010 09:50:00 | Romana Šamanka Ladyloba