Samota....

Samota...už jen to slovo zastudí
Z krásných snů mě rychle probudí.
Samota,jsem tu sama a je mi do breku..
pláču,své tělo schovám pod deku.
Pláču,protože mi něco schází..
Schází mi štěstí,co mě doprovází....doprovázelo.
Ty oči..hnědé a jako z plyše..
z nich lítalo mi tisíce motýlů v břiše.
Ústa...hebký dotek sametu..
z nich to,co chcu ti říct,popletu.
Polibek..lehký závan vánku..
co mi dáš,bez něj neulehnu k spánku.
Ruce...co mapují mi tváře..
vidím v tobě dost,snad neobjevím lháře.
CHybí mi vůně,to jak voněly ti vlasy..
Vzpomínám a vlhnou mi řasy.
Řasy jsou vlhké a slepené solí...
Ty nevíš,jak mě ta dálka,ten čas bez tebe bolí.
Nevíš,jak mi srdce buší..
když tvou přítomnost jenom tuší.
Nevíš,jak je zklamané..
když slyší to moje tiché né.
Počítám dny v kalendáři...
Píšu tvý jméno na polštáři.
Chcu být s tebou,cítit blízkost našich těl..
Jsem daleko,dlouho od tebe,nechcu,abys zapomněl.
Nechcu,abys zapomněl na moje oči,které se smáli,když byly s tebou.
Nechcu,abys zapomněl na ty ruce,co tě hladili a bez tebe jen zebou.
Ráda tě mám..
čekám tu na tebe..
Vzpomínám!