Přelud

Jako bych z dálky zaslechl tvé volání,
jako bys toužila po mém návratu,
ochotně kdykoliv přijmu zpět pozvání,
snad donutím tok času k obratu .

Jako bych zase ucítil tvůj dech,
když jsi mi na rameni lehce spočinula,
když mé rámě změnilo se ve voňavý mech,
když jsi mne úponky své touhy ovinula.

Jako bych znovu ucítil tu známou vůni,
když jsem tvé rty malinové líbal,
jako bych opět slétl k modravé tůni,
kde s tebou jsem naše sny sníval.

Jako bych znovu vnímal chvění tvých drobných dlaní,
když dotkla ses něžně mé rozpálené kůže,
jako bych znovu opíjel se rosou ranní,
rosou , co denně zdobí okvětní plátky růže.


Rachot budíku můj přelud v realitu mění,
čeká mě těžké vstávání,
pak perný den – kam už nevejde se snění …