Ty a já...

Bylo to skutečné,
zdálo se, že navěky,
jako v dlouhém, krásném,
romantickém snu.

Bylo to nádherné,
teď jsi pro mě jenom vzduch,
co ho dýchám, než ho
zase vydechnu.

Ty a já, já a ty,
jsou už cesty zavátý,
ani stopa není v nich,
spadl na ně z oblak
čerstvý sníh.

Jsem vážně o moc dál,
navíc dávno smířený,
jen naposled bych chtěl,
ti tohle říct.

Nechci tě vidět, rozumíš?
Doufám, že to posloucháš.
Jsi nikdo,
jsi pro mě velké nic...