Poušť

Sama kráčím po poušti
Co jiného mi zbývá?
Když mě můj milý opouští
To už tak někdy bývá

Byl jak slunce v západu
Co chvilku se mnou bývá
Snila sem,že láskou nevzplanu
Ale pravdou není,co se snívá

Stačí chyba a krok vedle
Nevědět co chci
A pak nikdo mě nezvedne
Pak vím,že tu nejsi

Odcházíš a já tu sama
Stojím na tý poušti
Čím dál víc bylo mezi náma
Toho,co se neodpouští

Nevěděla jsem,co mám
A o víc jsem nestála
Jenže teď,Teď už tě znám
Vím,že jsi jeden z mála

Ach.O co se teď snažím?
Nad popsaným listem
Já už v lásku nevěřím
Poušť je teď mím místem…