Nosím štěstí

Ráno si s nebem podám ruku
a slunce mě lehkým kývnutím
pobídne do práce.
Pustím si vítr,
k němu pár vrabců.
To je má hudba.
Možná že řekneš-
na všechny koukáš zhora.
A budeš mít pravdu.
Snad je to tou mou
nesmělostí.
A nebo mou
pýchou..
Nosím štěstí, víš?
Jim,
těm všem malým
kdesi u mých nohou.
Nosím jim štěstí.
Stejně černé,
jako jejich duše,
stejně špinavé,
jako život sám.
Nosím jim štěstí.
Chytají knoflíky,
oživují sny.
Jako mrtvá hvězda.
Nosím štěstí.
Jim i Tobě.
Každý den se přesvědčím,
že tomu věří.
A každou noc,
když se vracím,
vím,
že tomu věříš i Ty.
Prý v mých očích
nezbyla špetka upřímnosti.
Jak by mohla.
Jsou plné Tebe.
Chytni se za knoflík,
poslední, co ti zbyl.
A přej si.
Vroucně a usilovně.
Přej si nás.