Ty a já

Když v alchymii lásky vyslovíš „já“,
když bezohledně upřednostníš jen sám sebe –
pak je to zrada na druhém,
pak je to záhyb studu, co bezostyšně zebe.

„Já“ - v lásce prostoru znamená jen „ty“ -
a "ty" náhle přítomno je všude,
„já“ - ztrácí se a mizí za horizontem tmy,
kde pouze ohořelé torzo ega zbude.

Já - v lásce neznamená vůbec, ale vůbec nic,
jen výčitkami plní věštecké koule nitro,
snad dá nám zítřek z horkých dlaní lásku pít,
snad v jedno splynem než zastihne nás jitro.