Rovnováha

Když zafoukám do květů,
snad se moc nespletu,
že chmýří jež vyletí,
již nepatří dítěti.

Ty plátky okvětní,
jež jak dary obětní,
přede mne složeny,
dány jsou od ženy.

Báznivě přijmu jich,
čistých jak padlý sníh.

Tvé srdce snad už tuší,
že dám za ně svou duši.