Co mi zbývá:
tahat život za bradavky a doufat,
jako tenkrát,
že ukápne troška mlíka.
Jako tehdy,
když jsem chtěl tolik žít,
pod postelí hrát si na doktory,
líbat cudný holky na tváře,
věřit v lepší zítřky
a vydržet to bez Práce....
Moc toho není, ale mě to stačí.
Komentáře (0)