Limit

Den co den lidé se mění
kdy byla láska, dneska už není
a nacházíš těla k zapůjčení
v místnosti představ a zapomnění
máš nový domov pro zkaženou duši
pro zkaženou? jen málo kdo tuší
když každé slovo ti jde kolem uší
a po srdci čmáráš si zas černou tuší
na víčka padá ti motýlí pel
když probíráš vzpomínky ze svých dětských her
vzpomínáš na to co jsi kdy chtěl
když máš to co máš, no tak to ber!
postavíš před sebe fiktivní postavy
jejichž stíny se brzy dostaví
a bohužel nejde ti do hlavy
proč někdo tvou snahu najisto popraví!
nevím proč tě život tak bere
když lež a zloba se na povrch dere
nechci víc - chci jenom tebe
přestávám doufat - limit je nebe