Barbar

Tvoje oči splynuly mi s pozadím
všeho toho krásně proklatýho.
Slzy citu umírajícího
na křivdě popravenýho.
S trnovou korunou.
Položili jsme lásku do rakve.
Poslední objetí,poslední dotek.
A po tejdnu bolestí.
Smutek mi utek.
Či z pohřbu jsem odešla
s hlavou hrdě vzhůru.
Nehodlám vyčkávat.
Modlit se k Bohu.

- jež mne stejně neposlouchá.

Ve vzteku spontánně podvedla
jsem srdce své.

Kradou ti klíče,
barbaři!
Chceš se prát?

Podzimního rána
vlasy jeho barvu měly.
Kouřem a popelem
kroky ho vedly.

Až došel znovu ke mě.
Bratr jeho předchůdce.

Rytíř - to byl ten svůdce.
Políbil mne lehce na tvář.
Vlasy lehtal on mne po víčku.
Kolena podlomila se mi.
Když zpíval tu písničku.
Tenkrát jako dneska.
Akorát,že pozpátku,
jak už je u mne zvykem.