slavíček

Zamčen v kleci
není hoden smíchu
pták bez křídel,
s duší zraněnou,
cestu svou neviděl,
hlas svůj neslyšel
je čistý,bezehříchu

Ve stínu pravdy
ve světle lži,
V poutech své marnosti
naprostém tichu.

Zamčen a odevzdán
napospas času
jen ve své bolesti
smutnou písen zpívá
druhým k radosti
Sám sebe
do zlaté klícky
uzavírá......

A jeho cit ,
láska a touha
všechna ta volnost,
kterou chtěl mít
v těch tonech
ted zaznívá....

Ztrácí sílu
ztrácí dech
žije pro druhé

Pro samý strach
prázdnotou udušen
V naprostém bezvládí
maličký sebevrah
sám sebe podvádí

Umírá sám
a ve svých snech
NAPOSLEDY
křídlama zamává....