Stále tě mám

Mám tě pod kůží –
v uších doznívá mi vodopád tvých slov,
voníš po růžích
a klapot podpatků tvých bot
je rytmem samby dávno minulým,
co rozplynul se v čase, jak ohýnku podzimního dým...

Mám tě pod kůží –
paprsek tvého pohledu tak něžně hřál,
už je to dávno, pradávno - co vyhasl –
a já pak tiše pod deštníkem stál
a vnímal jen monotónní bubnování deště,
co okřikuje vzpouzející se touhu,
která po staletích stále dychtí – ještě, ještě ...

Mám tě pod kůží –
svými kořínky jsi spoutala mé já,
do nitra prorostla jsi jak spletitá liána,
vineš se mým svědomím poťouchle jak červená niť –

Láska je vybydlena, není k mání, ztratila se, odkráčela ...

A co ty – blázne ?!

Tak si ji chyť ...