Jak je to se starými láskami

Víš, lásko, ty když tiše sníš,
prší tvé představy až z nitra Mléčné dráhy,
kapičkami nahého štěstí osvěžit mě smíš –
jen tiše doufám, co vzejít má z té vláhy.

Šál slunečního větru vlající z tvých drobných dlaní
tak něžně voní a laskavě ovívá mi tvář,
a hluboko pod námi ve studni přetvářky a lhaní
se topí zlé skutky, které k výkladu nabídl ti starý babiččin snář.

Ne – vykládat a ohrozit nechci tvoje sny,
sám netuším, jakých se dotýkají končin,
v duchu jen škrtám prázdné a hloupé dny,
kroužkuji dny plné Tebe – ne, snad není to zločin.

Schizofrenický vztah jsoucna a dávno minulých už chvil
volá i dnes po vendetě a kreslí temné kruhy,
kruhy neopětovaných citů kanoucích z otevřených žil,
z otevřených žil všech lásek,co nepřešly most duhy.