Bál

Dnes v noci skončil ten nejkrásnější bál,
my se smutkem v očích hledíme dál.
Ještě pořád tančíme v střevíčkách
a sníme o romantické noci při svíčkách.

Vy si jdete sednout, povídat
a my jenom lehce od ostatních vyzvídat.
Pak přijdeš a vyzveš mě k tanci,
konečně dát lásce chvíli šanci.

Jsme spolu a nikdo nás neruší,
nikdo o té chvíli ani netuší.
Když včera, jak slunce, jsme zapadli do samoty,
na chvíli netančí naše boty.

Konec se pomalu blíží,
mé oči k spánku se rcyhle klíží.
Mé srdce však jak alarm tepe,
protože za chvíli tu zůstanu sama - bez tebe.

Odcházíš a já už můžu jen snít,
o krásných chvílích, které bych chtěla opět mít,
s tebou snad na věčné časy,
abys opět hladil moje vlasy.

Sedím tiše v koutě
a hříšné myšlenky znovu zvou tě
na ten překrásný bál,
kdy nám nevadil plný sál.

Teď už jen vzpomínám na ty chvíle s tebou,
kdy jsme seděli ještě ve dvou.
Teď sedím tady osamělá,
opět ta Popelka uplakaná a nesmělá.

Vrať se mi brzo zpátky,
ať spolu strávíme ještě nějaké pátky.
Vždyť život je jeden velký bál,
který jednou skončí a pak nebude možné dívat se dál...