Zklamání

Nepopsatelné štěstí,
někdy se záhadně osudy spojí,
s tebou jsem to na chvíli stihl,
dávno jsem již v sebe nevěřil,
a život dostal nový smysl.

Neobvyklé květiny,
zdobí virtuální zahrádku,
nikomu jsem ještě nedal takový dar,
sobecky jsem ji ukryl přede všemi,
za neviditelnou ohrádku.

Zamilovaný to zná dobře
ten nezvladatelný pocit štěstí,
zdá se mu, že si podmanil prostor a čas,
nevnímá skutečnou realitu,
rád se ocitá na scestí.

Láska či spalničky,
komplikace vyššího věku,
kdo bývá postižen, ten to zle odstoná,
když život už přešlapuje na místě,
bez zbytečného spěchu.

Netrvalo to dlouho
ten dojem pocitu štěstí,
krásné věci jsou jen klamavý přelud,
záludná motolice v bolavé hlavě,
pro rozum jak úder pěstí.

Vztah protekl přes prsty
zůstaly mučivé vzpomínky,
křehká pavučinka potrhaná větrem
a vrásky, které na tváří vyryly
slzavé pramínky.