Rozhozené sítě

Tak už rozepni si kabát nedůvěry
a začni vnímat teplo něžných slov,
jednou provždy odhoď masku zaběhnutých rituálů
a zaposlouchej se koncertu pro bicí vlastního srdce,
podlehni alespoň na chvíli žíznivému volání touhy,
co denně duní v temných chodbách tvých žil,
žil naplněných horkým proudem vášnivé krve
slévající se na křižovatkách setkání a rozchodů …

Stojím opodál , ve stínu tvé aury a čekám ….