Srdcebol

Sedím, dívám se a čekám,
V mysli marně odpověď hledám.
Proč je to tak složité?
Mé myšlenky jsou naprosto rozbité.

Nevnímám nic, jen hlas svého srdce,
Však rozum se ho snaží zabrzdit prudce.
Nejde to - a já se trápím dál,
Mám pocit, jako by se mi hrůzný sen zdál.

Čekám, až tu zase budeš,
Jako vždy mé srdce dobudeš.
Jsem už z čekání zoufalá,
Ničeho jsem se tolik nikdy nebála.

Co když zase mé sny skončí v troskách?
Co když budu muset opět snít jen o láskách?
Co když ty mě vlastně nemáš rád?
Proč si musím pořád jen tak do větru lhát?

Ne, říkám si - ty se vrátíš,
A dech mého bolu zkrátíš.
Bude zase vše, tak jak má být,
Už nechci na lásku jen klít.

Čekám na odpověď na otázku:
Stojíš vůbec o mou lásku?
Nevím a to mě nejvíc trápí,
Ale také mě to tajemno dost vábí.

Nejistota mě však ničí,
Bolest mi na srdce drsně křičí...
Srdcebol - to je slovo správné,
Vzpomínám i na lásky dávné.

Je to pořád dokola - jen čekání a pak tma,
Chvíli žár, ale hned pořádná zima.
Chvíli sluneční světlo, ale chvíli noční strach,
Chvíli vůně květin, ale pak zase smrti pach.

Co jsi to se mnou vlastně udělal?
Já to nechtěla, ani jsi se neptal.
Já se teď trápím, myslela jsem, že láska nebolí,
Že si člověk dobrovolně trápení nezvolí.


Pořád doufám, že přijdeš za mnou se podívat,
Abych se mohla opět usmívat.
Usmívat se jako slunce na obloze,
Být šťastná a nebát se jít s tebou v mlze....