Ironie lásky

V restauračním zařízení se scházeli vždy potají
a pod stolem si hladili dlaně.
Něžné pohledy do očí netají,
jistě krásný pohled to býval na ně.

Nesmělost ustupuje milenecké touze
a mezi nimi právě přeskočil plamen.
Stačilo by jedno slovo pouze,
však to je úrazu kámen.

Oba by to vážně chtěli,
rady si však neví,
mají jedno společné
a proto jim teď tečou nervy.

Proč je tomu tak, jistě se teď budete ptát.
Odpověď je prostá,
ta slečna je mou dívkou,
ten chlapec je můj kamarád…