Jak se budí princezny

Jaro proklouzlo mezi knoflíčky tvé halenky
a odhalilo bílá místa zimou ukrytá,
odlož už ,dívko, konečně své panenky
a poznej vůni lásky, co do kůry stromů zůstává vrytá.

Už znějí chorály z hrdélek ptačích,
to jaro repuje – už zase jsem tu ...
a láska se lehce vznáší na obláčcích
a do široka rozhrnuje chladného studu plentu.

Rozhoď své vlasy vánku vstříc,
ať oči zasype ti slunce zlatým pelem,
zkus tiše, ale opravdu tiše, jaru šeptem říct,
že miluješ a že cítíš se zas skvěle.