Růže z kovu

Stěžoval si přítel kovář,
že už nevoní mu svět
že pan mistr na něj křičí:
"Za hodinu růží pět!"

Víte, on je kove z kovu
vlastně teprv učí se
a tak musí, zas a znovu
aby lepším stal-ti se

Říkám: Láďo, nebuď hloupý
to je práce záslužná!
Růže, jež se povedou ti
každá slečna ráda má!

A tak růže - kov to tvrdý,
třeba lehce pomůže
chlapci získat srdce jemné,
když už jinak nemůže

Avšak stonky mají trny,
lidé zase chyby své
a časem se ztrácí brzy,
co zdálo se nekonečné

Ty tvé růže neuvadnou
to spíš láska pomine
a pak ani růže krásná
nezachrání, co my ne

Příteli můj, ukov lidem srdce!
Ať jsou větru odolná!
Ať to lidi berou vážně
když říkají: Rád tě mám...