Blues o srdci pod mostem

v mém srdci bije milion bubínků
a já poslouchám jejich zvuk
trošku mi to připomíná klapot vojenských koní
nebo snad údery kladiva na dřevěnou rakev

to srdce by chtělo vyskočit
zavrhnout všechno co znalo
poztrácet všechny city který se jen tak nenaučíš
jen tušíš co vlastně mohou znamenat

to velký srdce už jen ale popíjí pod mostem rum
krvavým zrakem sleduje život co kolem jde jen náhodou
a ta náhoda prokrvuje oblohu na který lítaj ptáci
pohánění touhou a svobodou
tak slabí
a zároveň silní tou touhou jitrocele která voní pod mostem
kde srdce upíjí si játra k smrti
a kouří jednu cigaretu za druhou ztracených lásek
upsaných chtíči samotného ďábla

noc hladí aortu zpívá mollovou árii
smutným ložnicím milenců opilých
láskou sebou umlklými rty volajícími miluji tě
do ticha kde nikdo neodpovídá

jen to slunce rozháraně salutuje posledním ptákům našich lásek
které jen hluboké rány v duších nám zanechaly
a tramvaje jako ranní kohouti kokrhají " už dost bylo té noční manéže probuď se a miluj"