Kouzla touhy tabu

Na papíru svítí slova
vyrytá pestrostí zvýrazňovačů
a vosková sova moudrosti
volá zpoza vikýřů ze zlatého olova.

Nikdo neodpovídá na tajné otázky,
hořící v kouzlech touhy tabu,
nikdo nezpívá o snech neexistující lásky,
jejíž skutečnost se ukryla v hlubinách davu.
Víly netančí mezi písečnými oblázky,
které moře dávno pohřbilo v mělčinách,
ani hraběnky nevystavují obrázky,
které malíři utopili v barevných mokřinách.

Vášně nedotknutelného jablka hrají
smyčcem touhy na mramorové housle,
které italští sochaři ukryli potají
spolu s Amorovým šípem.
I Pegas uvězněn do nebeských stájí,
věří, že se jednou opět proletí,
a spolu s ním všichni ostatní svá práva srdcí hájí,
zatímco jejich těla deformují století.

Ze sněhových vloček postavěná přání
odtékají spolu se dny do slanosti oceánů
a skřivánci již neodpovídají na volání
svých mladých lesních pánů,
kteří se rozplynuli v čase.