Večerní můza

VEČERNÍ MÚZA

Je večerní tma, své řádky píšu srdcem
a večerní tmou svou múzu vidím oknem
na tabuli skla se tváří, jak řezba mistra na oltáři
posílá k uším jemné tóny, za ruku vede do písemné školy

Potom se ztratila jak něžná mohyla
stačila pošeptat pár veršů s hádankou
a mě nezbylo, než psát:

Pod přísně tajnou pečetí
se k tobě řádky rozletí
za tvoje sladké polibky
za příjemnější vyhlídky
píši ti stéblem od trávy
do písku svoje úryvky

Řečena slova podáním ruky
a svoje city v polibku
řeknou ti sladkou nabídku
až poznáš ostatní kluky
přehodíš možná výhybku

Múza se na chvíli odmlčela
a já setřel so pot z čela
a novou chvíli v stínu žárovky
zapsal jsem ti svými úryvky

Snad v odraze zrcadla
se v paměti rozpadla
tahleta příhoda
nebo spíš náhoda?

V partě u stolu sedí
jenom se s nimi nesměje
i když se všichni baví
on tváří se kysele

Měl by být přece stejný
a přece – něco to kazí

Pro první šedivé vlasy
pro vrásky vryté do čela
šel si do jedné z básní
přišel si v místa nesmělá

Našel svůj idol krásy
mazlil se s ní v svém hnízdečku
našel tu s krásnými vlasy
(škoda, že jen myšlenku)

Miloval se s ní po nocích
a těšil na každý den
až usne a bude zas mít
ten přenádherný sen

Po létech – sen se vypařil
po čase paměť slábla
jen chvíli malou zatoužil
však snaha byla marná

Odešel od lidí do stínů skal
ať nikdo neví, že se bál
ať nikdo neslyší vzdálená slova
že se už podruhé znovu zamiloval

Odešel vyčíst si promarněnou chvíli
a marnil další
než mu lidé domluvili

Pak si dal přívlastek směšný
když poznal úsudek spěšný