První políbek

Když zavřu oči mám pocit, že to bylo dnes
obklopovala nás louka a les.
Nikdy nezapomenu na náš první polibek
v tu chvíli se semnou roztočil celý svět.

Tím okamžikem to všechno začalo
v tu chvíli mé srdce něco poznalo
a ani to slovy popsat nedokázalo.

To odpoledne bylo neskutečně kouzelné
i počasí bylo hezky slunečné.
Seděli jsme za kostelem
pod tím obřím stromem.

Tys ještě nic netušila
a zajímavé věci jsi povídala
a těma nádhernýma očima, jsi se na mě koukala.

Zatímco já jsem si do deseti počítal
a všechny následky si hlavou promítal
dokonce i svého srdce jsem se ptal,
jen abych toho nikdy nelitoval.

Do deseti už jsem počítal po páté
a najednou mi nebylo nic svaté.

Naklonil jsem se a začal tě líbat
v duchu jsem si musel jednu písem zpívat,
aby semnou tréma nezačala pořádně kývat.

V tu chvíli mi přišlo, že to je jenom sen,
ale pak jsem byl z něho bohužel probuzen.
Tvé rty se mě přestaly dotýkat
a mé srdce začalo s bitím pospíchat.

Ruku v ruce jsme šli projít ke tvému domu,
abychom jsme si mohli pak „zabruslit“.
Já jsem nemohl nadále přestat snít
v tu chvíli jsem věděl co je to žít.

Když už jsme jeli autobusem
tak jsem tě probouzel polibkem>spíš hnusem.
Ty ses rozesmála
a smíchu jsi odolat nedokázala.
V tu chvíli jsem byl pro tebe Shrek
co zná jen neandrtálcův svět.
U vrby jsme vystoupili
a polibky si vyměnili.
Šli jsme se projít ke stromu
s myšlenkou, že za chvíli musíme domu.