Láska - náš kat

Ať se bráním sebevíc, odvádějí mne k popravně,
Proč ten kat, co nosí jméno Láska, opět dostal mě?
Copak je hříchem někoho milovat?
Čím to je, že vždy musí se mi to stát -

mít rád stále jenom tu nepravou?

Už se chystají položit moji hlavu na špalík.
Všichni mí strážní andělé tenkrát asi zaspali,
že dovolili mi tebe zahlédnout.
Teď chvíle s tebou prožité náhle jsou

už jen pouhou vzpomínkou bolavou.

Muž v červené kápi již bere sekeru do rukou,
jak je to možné, že mé vztahy vždy končí poruchou?
Kéž by někdo lék na lásku vymyslel,
rád bych teď viděl tvoji tvář, kdybych směl,

možná bych i věřil, že lituješ.

Už je tady okamžik, kdy ten nositel smrti tne,
už cítím, jak to nabroušené železo drtí mne.
V odlesku čepele vidím Lásky tvář,
v davu tebe, jak si oči zakrýváš.

Z úst kata zní: za to, že miluješ.