Sama se smutkem

Sama se smutkem ve své postýlce usínám,
na Tebe, mé sluníčko, jen tiše si vzpomínám.
Chtěla bych Tě vidět zase se smát,
Tvé dlaně v mých dlaních nechat si hřát.
Tvé rty zkoumat a stejně tak i Tvou tvář,
oči mé i Tvé proměnit v jedinou zář.

Za chvilku s Tebou dala bych celý svět,
co na tom, že prohodili bychom spolu jen pár vět.
Naše těla chvěla by se touhou
a to i za tu vteřinku pouhou.
A naše duše propletly by se lehce,
když by jsi mé rty políbil měkce…